Tápal jsem ve tmě, narážel do temnoty, která mě bila do očí, byl jsem uzavřen do svého zármutku a beznaděje. Ale najednou světlo a pak další, byla to jen malinká světýlka, která zářila v temnotě, pomalu se rosvicovala další. Divil jsem se, nechápal odkud se berou. A najednou se přede mnou zjevilo velké světlo, zazněl ke mě hlas, který mě volal mým jménem. Ten hlas byl přijemný, laskavý a známý. To, co mi řekl, byla jednoduchá zpráva, ale i přes svou jednoduchost byla tato zpráva tak silná, že mi dodala zpět naději a zažehla ve mě plamen radosti. Najednou jsem otevřel oči dokořán, a spatřil osobu, která ke mě mluvila. Byl jsem dojatý, že mě nicotnému se dostalo takové pocty, protože mi bylo jasné, kdo přede mnou stojí. a tu jsem se rozhlédl, tma byla pryč, a všude bylo plno světla, a já uviděl miliony štastných tváři, radost vyřazovala z jejich celé podstaty a mé štěstí se stalo stonásobným. Ptáte se jak zněla ona zpráva?
Jednoduše: Žiju, raduj se se mnou.
moc hezké:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.